SÝRIE

Datum vzniku: 17. dubna 1946

Stručná historie chronologicky:

V 16. století se Sýrie stala součástí Osmanské říše a zůstala pod osmanskou vládou po mnoho staletí.

Po první světové válce se země se stala francouzským mandátním územím pod názvem Velká Sýrie.

V roce 1946 získala Sýrie nezávislost na Francii a stala se samostatným státem.

V roce 1958 se Sýrie spojila s Egyptem a vytvořila Spojenou Arabskou Republiku, která však trvala pouze do roku 1961, kdy se Sýrie odtrhla a stala se opět samostatným státem.

V roce 1963 se ujala moci strana Ba’ath a Sýrie se stala socialistickým státem s autoritářským režimem.

V průběhu 70. a 80. let 20. století hrála Sýrie klíčovou roli v libanonské občanské válce, kdy poslala vojska do Libanonu.

Sýrie byla zapojena do několika konfliktů a válek, včetně invaze do Iráku v roce 2003 a syrské občanské války, která začala v roce 2011.

 

Mezinárodní zkratka: SY

 

Měna: syrská libra  (SYP)

Syrská libra byla dlouho stabilní měnou v zemi, ale v důsledku dlouhodobého konfliktu, válečných rozvratů a ekonomických problémů v posledních letech došlo k výrazné inflaci a oslabení hodnoty syrské libry.

 

Internetová doména: .sy

 

Telefonní předvolba: 965

 

Časové pásmo: GMT +3

 

Geografie:

Západní část Sýrie je domovem několika horských řetězců, včetně hřbetů Západního Libanonu a Antilibanonu.

Střední a východní část zahrnuje rozsáhlé pouštní oblasti, včetně syrské pouště, známé také jako Hamad.

Státem protékají dvě hlavní řeky. Řeka Eufrat teče východní částí země a řeka Tigris vede přes jihovýchodní Sýrii.

Země má krátké pobřeží Středozemního moře na západním okraji. Pobřežní města, jako Latakia a Tartús, jsou důležitými přístavy.

Kromě syrské pouště jsou zde i další pouštní oblasti a stepi, které tvoří většinu vnitrozemského území země.

 

Nejvyšší vrchol: Hermon 2 814 m n. m

Tento vrchol se nachází na severovýchodě země, poblíž hranice s Irákem.

Hora je známá tím, že je významným poutním místem pro různé náboženské skupiny, včetně křesťanů, muslimů a židů, má historický a náboženský význam pro region.

 

Podnebí:

Většina vnitrozemských oblastí Sýrie má pouštní klima. To zahrnuje rozsáhlou syrskou poušť (Hamad) a stepní oblasti. Charakteristickými rysy jsou vysoké teploty v létě, kdy se mohou teploty pohybovat kolem 40-45°C, a nízké srážky. V zimě mohou teploty klesat i pod bod mrazu.

Horské oblasti, zejména Západní Libanon a Antilibanon, mají chladnější klima s většími srážkami, převážně v zimním období. V těchto horách může sněžit.

Pobřežní oblasti u Středozemního moře mají mírnější klima s vyššími srážkami, což umožňuje pěstování ovoce, zeleniny a olivových stromů.

Oázy v poušti mají specifické mikroklima s vyššími vlhkostmi a teplotami. Díky dostupnosti vody jsou vhodné pro zemědělství a osídlení.

 

Fauna a flora:

Mezi savce patří například divoké kozy, hyeny, lišky, vlci a divoké kočky. Vyskytují se zde také menší druhy savců, jako jsou jezevci a zajíci.

V zemi žijí různé druhy plazů, včetně hadů, ještěrek a želv.

V pobřežních vodách Středozemního moře se vyskytují různé druhy ryb, což má vliv na rybářský průmysl a potravinářský sektor.

V pouštních oblastech rostou přizpůsobené druhy rostlin, jako jsou akácie, tamarisky a jiné sukulenty, které jsou schopny odolat suchu.

Ve stepích a polopouštních oblastech rostou různé druhy travin, keřů a bylin, které slouží jako pastviny pro zvířata a jsou důležité pro zemědělství.

V horských oblastech, zejména v pohoří Západního Libanonu a Antilibanonu, najdeme bujnější vegetaci, včetně stromů jako jsou cedry, duby a borovice.

Pobřežní oblasti mají vlhčí klima a podporují růst různých druhů rostlin, včetně stromů, jako jsou olivovníky a citrusovníky.

 

Zemědělství:

Mezi hlavní plodiny patří pšenice, ječmen, kukuřice, rýže, olivy, bavlna a různé druhy ovoce a zeleniny. Olivy jsou zvláště významné pro výrobu olivového oleje, který má exportní potenciál.

Zemědělská produkce je závislá na zavlažovacích systémech, které využívají vodu z řek Eufrat a Tigris. Zavlažování umožňuje rozvoj zemědělství v pouštních oblastech a oázách.

Chov dobytka, zejména ovcí a koz, je důležitý pro produkci masa a mléka. Zvířecí kůže se využívajá na výrobu kožených výrobků.

 

Těžba surovin:

Sýrie má značné zásoby fosfátů, což jsou důležité suroviny pro výrobu hnojiv a chemických produktů. Doly na fosfáty se nacházejí převážně v provincii Homs.

V zemi se také těží železná ruda, mangan, chrom, zinek a další kovy.

V některých pouštních oblastech se těží sůl.

Sýrie má i omezené zásoby ropy a zemního plynu.

Má také menší zásoby bauxitu, který je surovinou pro výrobu hliníku.

 

Průmysl:

Průmysl byl historicky důležitým odvětvím hospodářství, ale dlouhodobý konflikt a občanská válka vážně narušily průmyslovou výrobu v zemi.

Země měla v minulosti rozvinutý těžební průmysl, který zahrnoval těžbu fosfátů, železné rudy, manganu, chromu, zinku a bauxitu.

Sýrie má několik petrochemických závodů, které vyrábí chemické produkty a umělá hnojiva.

Stavebnictví je důležitým odvětvím, probíhají stavební projekty včetně bytových domů, komerčních budov a infrastruktury.

 

Služby a ostatní sektory ekonomiky: telekomunikace

 

Přírodní a historické zajímavosti: velká část památek je zničena válkou (Aleppo, Palmyra), města Bosra, Damašek, hrad Krak des Chevaliers

Země má bohatou historii a je domovem mnoha významných historických památek, včetně starověkých měst jako Palmýra a Apamea, starověkých chrámů, mešit a křesťanských klášterů. Tyto památky přitaují archeology i turisty.

Krátké pobřeží Středozemního moře, je oblíbeným cílem pro plážové dovolené a vodní sporty.

Pouštní krajina je atraktivní pro dobrodruhy a turisty, kteří chtěli prozkoumat syrskou poušť a oázy.

 

Waterparky:

 

Státní zřízení: poloprezidentská republika, diktatura

Sýrie má státní zřízení, které bylo dlouhou dobu autokratické a centrálně řízené. Historicky byla země bašaršií, kde byl prezident středem moci a měl rozsáhlé pravomoci. Země byla ovládána jedinou stranou – stranou baas, což byla strana baasistického hnutí.

Vláda byla dlouhodobě v rukou rodiny Asadů, kteří převzali moc v roce 1970. Háfiz al-Asad byl prezidentem až do své smrti v roce 2000, poté se stal prezidentem jeho syn Bashar al-Asad. V průběhu těchto let byl režim kritizován za autoritářství, absenci politické svobody a lidská práva.

Situace  se však dramaticky změnila v roce 2011, kdy vypukla občanská válka, proti vládě začali bojovat povstalci. Konflikt vedl k závažnému rozvratu země a mnoha lidským utrpením. V reakci na krizi se vytvořily různé ozbrojené skupiny a do konfliktu se zapojili také zahraniční aktéři.

 

Hlavní město: Damašek

Leží na jihu země, poblíž hranice s Libanonem, a je známý svou bohatou historií, kulturou a architekturou.

Damašek je jedním z nejstarších kontinuálně obydlených měst na světě, s historií sahající až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Město hrálo významnou roli v dějinách starověkého světa, včetně období antického Říma a Byzance.

Situace v Damašku a v Sýrii celkově zůstává komplikovaná, kvůli dlouhodobému konfliktu, musí řešit znovuvybudování země, včetně restaurování historických památek a budování nového politického řádu.

 

Rozloha: 185 180 km2

 

Počet obyvatel: 21 500 000 (2022)

Obyvatelstvo je velmi různorodé z hlediska etnického složení a náboženského vyznání. Arabové tvoří většinu obyvatelstva. Kurdi jsou druhou největší skupinou. Turkmeni jsou etnickou menšinou.

Oficiálním jazykem je arabština. Mnoho obyvatel také mluví kurdsky, turkmensky a dalšími jazyky, zejména v etnických menšinách.

Islam zde hraje významnou roli, přičemž většina muslimů jsou sunnité. V zemi jsou také menšiny šíitů, alavitů a druzů. Křesťanské komunity v Sýrii zahrnují Syrské pravoslavné, Syrské katolíky, Armény a další.

Sýrie musí čelit mnoha výzvám při obnově země po konfliktu, včetně obnovy infrastruktury, humanitárních potřeb a budování nové politické budoucnosti.

 

Památky UNESCO: 6

 

  1. Starověká část Damašku (1979) – Zahrnuje historické památky a budovy, které jsou důležitou součástí kulturního dědictví Sýrie.
  2. Starověká část Bosry (1980) – Tato oblast je známá pro své starověké ruiny a historickou architekturu.
  3. Palmýra (1980) – Jedná se o starověké město, které je známé pro své úchvatné ruiny a historickou hodnotu.
  4. Starověké město Aleppo (1986) – Město je známé pro své starobylé stavby a historické památky.
  5. Krak des Chevaliers a Saláhuddínova citadela (2006) – Středověká křižácká pevnost, zatímco Saláhuddínova citadela je pevnost spojená s muslimským vůdcem Saladinem.
  6. Starobylé vesnice v severní Sýrii (2011) – Jsou známé pro svou tradiční architekturu a kulturní dědictví.

 

Národní parky: –