MAROKO

Datum vzniku: 7. dubna 1956

Stručná historie chronologicky:

Starověk: V antickém období bylo území dnešního Maroka součástí různých říší, včetně kartágské říše a později římské provincie Mauretania Tingitana.

Arabský a islámský vliv: Ve 7. století dobyly arabské muslimské armády území Maroka, což přineslo islámský vliv a arabskou kulturu.

Berberská dynastie: V 8. století vznikla první berberská dynastie, Idrisidové, a bylo založeno město Fes. Později následovaly další dynastie, jako Almorávidové a Almohadové.

Marocké sultanáty: V průběhu středověku vznikla řada marockých sultanátů a dynastií, které ovládaly území Maroka. Mezi nimi bylo Mérinovské království a dynastie Saadovců.

Kolonizace: Koncem 19. století se Maroko stalo objektem zájmu evropských koloniálních mocností. Francie a Španělsko získaly kontrolu nad různými částmi Maroka. Vnitrozemská část Maroka byla pod francouzským protektorátem, zatímco severní část byla pod španělským vlivem.

Nezávislost: Dne 7. dubna 1956 získalo Maroko nezávislost na Francii a Španělsku a stalo se královstvím. Muhammad V. se stal prvním králem nezávislého Maroka.

Král Hasan II. a konstituce: Hasan II. nastoupil na trůn v roce 1961 a vládl až do své smrti v roce 1999. Během jeho vlády byla přijata nová ústava a Maroko prošlo modernizací.

Současná éra: Od roku 1999 je králem Maroka Muhammad VI. Maroko zaznamenalo pokrok v oblasti politiky, hospodářství a infrastruktury.

Západní Sahara: Země má dlouhodobý konflikt o území Západní Sahara, které je také nárokováno Saharskou arabskou demokratickou republikou (SADR).

 

Mezinárodní zkratka: MA

 

Měna: marocký dirham MAD

Marocký dirham  je dělen na 100 centimů. Bankovky a mince dirhamu jsou vydávány centrální bankou Maroka, která je známá jako Bank Al-Maghrib.

 

Internetová doména: .ma

 

Telefonní předvolba: +212

 

Časové pásmo: GMT +1 (během svátku Ramadán GMT 0)

 

Geografie:

Maroko, plným názvem Marocké království, je monarchie v oblasti Maghrebu na nejzazším severozápadě Afriky. Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na severu dvě malé španělské exklávy Ceuta a Melilla a na jihu sporné území Západní Sahara, které Maroko považuje za integrální součást svého území. Jižní část zahrnuje rozsáhlou část Sahary, jedné z největších pouští na světě. V této oblasti se nacházejí rozsáhlé duny a pouštní krajiny, které jsou charakteristické pro tuto část Afriky.

Ve střední části je pohoří Atlas, které zahrnuje tři hlavní části: Velký Atlas (High Atlas), Střední Atlas (Middle Atlas) a Anti-Atlas. Toto pohoří je domovem mnoha vrcholů, včetně nejvyšší hory Maroka, Toubkalu.

Marocké pobřeží je rozsáhlé a leží jak na Atlantském moři, tak na Středozemním moři. Pobřeží je bohaté na přístavy a rybářské komunity.

Mezi Atlasovými horami a pobřežím se rozkládají vnitrozemské planiny, které jsou často zemědělsky využívány. Tyto oblasti jsou zavlažovány řekami, jako je Draa a Moulouya.

 

Nejvyšší vrchol: Džabal Tubkal 4 167 m n.m.

Toubkal je součástí pohoří Velký Atlas (High Atlas) a leží přibližně 63 kilometrů jihozápadně od Marrákeše, jednoho z největších měst Maroka.

 

Podnebí:

Pobřežní oblasti, které leží u Středozemnho moře, mají mírné středomořské klima. Zimy jsou mírné a deštivé, zatímco léta jsou teplá a suchá.

V oblasti Velkého Atlasu, který se rozkládá ve střední části země, jsou klimatické podmínky alpského charakteru. Na vrcholcích hor je chladno s výskytem sněhu, zatímco v nižších nadmořských výškách jsou mírnější teploty.

Jižní část zahrnuje část Sahary, což je extrémně suchá a horká poušť. Zde jsou teploty v letních měsících extrémně vysoké, zatímco v noci mohou klesnout na velmi nízké hodnoty. Srážky jsou vzácné.

Vnitrozemské planiny, jako je Draa Valley a region kolem města Marrákeš, mají suché a horké léto, ale také mírné zimy s vyššími srážkami než v pouštní oblasti.

V západní části země, v oblasti Západní Sahara, panuje pouštní klima s extrémními teplotami a minimálními srážkami.

 

Fauna a flora:

Maroko je domovem berberského lva, který je poddruhem lva severoafrického. Nacházejí se v Atlasových horách a v některých chráněných oblastech. Dalším ohroženým druhem je berberský levhart. Tyto velké kočkovité šelmy se nacházejí ve východních částech země.

Gazela dama –  toto ohrožené zvíře obývá pouštní oblasti a je adaptováno na extrémní podmínky Sahary. Pavík berberský, který je endemickým druhem Maroka, je ptákem žijícím v Atlasových horách. Má výrazný vzhled s pestrobarevným peřím. Kozorožec horský obývá skalnaté oblasti Velkého Atlasu a je jedním z charakteristických druhů této oblasti.

V pouštních oblastech můžete vidět stáda velbloudů, koz a ovcí, která jsou stále důležitým zdrojem obživy pro místní obyvatelstvo.

Arganovník je strom, který je endemický pro Maroko a je známý pro své ořechy, ze kterých se vyrábí arganový olej. Tento strom je chráněný a jeho olej má mnoho kosmetického využití, je významným exportním produktem.

Oleandr je běžnou rostlinou v pobřežních oblastech a je často pěstován pro své květy. Oázy s palmovými háji jsou typickými krajinami v pouštních oblastech. Palmy poskytují stín, potravu a stavební materiál pro místní obyvatele.

 

Zemědělství:

Maroko produkuje různé plodiny, včetně obilovin (pšenice, ječmene, žita), olivovníků (pro výrobu olivového oleje), citrusových plodin (pomerančů, citronů), hroznů (pro víno a sušené hrozny) a rajčat. V oázách a pouštních oblastech se pěstují datle, které jsou důležitou součástí tradičního marockého jídla.

Pěstování olivovníků je rozšířené v regionech, které mají vhodné klimatické podmínky. Země je jedním z největších producentů olivového oleje na světě.

V některých oblastech, jako je třeba město El Kelaa des Sraghna, se specializují na pěstování různých druhů květin, včetně růží a různých aromatických rostlin, které jsou využívány v kosmetickém průmyslu.

Chov dobytka je důležitou součástí marockého zemědělství.

 

Těžba surovin:

Maroko je jedním z největších producentů fosfátů na světě. Fosfáty se těží v různých oblastech, především v okolí města Khouribga. Baryt je minerál, který se využívá především k vrtání naftových a plynových studní. Země je jedním z hlavních světových producentů barytu. V regionu Draa-Tafilalet v jižním Maroku se těží olovo a zinek. Tyto kovy se používají v různých průmyslových odvětvích, včetně výroby baterií a elektrotechniky. Těžba mědi probíhá v regionu Jbel Saghro v jihovýchodní části státu. Měď je důležitou surovinou v metalurgii a elektrotechnice.

Manganová ruda se těží v regionu Atlasových hor. Mangan je důležitým materiálem pro výrobu oceli.

Bohaté zásoby mramoru, zejména v regionu okolo města Meknes. Mramor se používá především v stavebnictví a sochařství. Sádrovec se nachází v různých částech země a používá se v průmyslu stavebnictví a výroby sádrových desek.

Maroko má mírné zásoby zlata a stříbra, ačkoli těžba těchto kovů nebyla tak rozsáhlá jako u některých jiných surovin.

 

Průmysl:

Automobilový průmysl je v Maroku v posledních letech výrazně rostoucím odvětvím. Mnoho světových automobilových společností zde má výrobní závody nebo spolupracuje s marockými firmami.

Země se stává důležitým hráčem v leteckém průmyslu. Má několik leteckých továren, které vyrábějí součástky pro letecké společnosti po celém světě.

Textilní a oděvní průmysl patří mezi tradiční průmyslová odvětví. Výroba textilních výrobků, včetně oblečení, tkanin a kobereců.

Maroko má rozvinutý potravinářský průmysl, který zahrnuje zpracování potravin, výrobu nápojů a potravinářských výrobků.

Chemické továrny, které vyrábějí různé chemické výrobky, včetně hnojiv, plastů a chemikálií pro průmyslové účely.

 

Služby a další oblasti ekonomiky: cestovní ruch, doprava železniční, silniční, námořní a letecká, telekomunikace

 

Přírodní a historické zajímavosti: města Fés, Marrákeš, Rabat, Casablanca, Meknes, Tanger, pohoří Velký Atlas, poušť Sahara a oázy, národní parky Khenifiss a Talassemtane

Maroko má dlouhou historii a bohaté kulturní dědictví, jako jsou starověká města, královské paláce, medíny (historická města), kasbahy (pevnosti) a tradiční tržiště, známé jako suky. Mezi nejznámější historická města patří Marrákeš, Fes, Casablanca a Rabat.

Nabízí rozmanité přírodní scenérie, včetně pohoří Velký Atlas, pouště Sahara, oázy, pláže Atlantského oceánu a Středozemního moře a krásné horské krajiny.

Marocká kuchyně je bohatá na chutě a vůně a je známá pro pokrmy jako tažín (dušené maso nebo ryby s kořením), kuskus, pastilla (sladký sýrový koláč) a mnoho dalších specialit. Turisté mají možnost ochutnat autentickou marockou kuchyni v místních restauracích a na tržištích.

Je známé pro své festivaly a kulturní události, jako je Festival gnawa a world music v Essaouira, Festival růží v Kalaat M’Gouna, a mnoho dalších. Je ideálním místem pro dobrodružné aktivity, včetně jízdy na velbloudech v poušti, horolezectví v Atlasových horách a surfování na plážích.

Země je také známá svými lázeňskými městy, jako je Marrákeš, kde turisté mohou navštívit tradiční hamamy (turecké lázně) a luxusní wellness centra.

 

Waterparky:

 

Státní zřízení: konstituční monarchie

Maroko je monarchií a král je hlavou státu. Král má značnou moc a je symbol státní jednoty.

Parlament je dvoukomorový. Dolní komora, nazývaná Poslanecká sněmovna (House of Representatives), je volena občany Maroka. Horní komora, známá jako Rada doradců (Council of Advisors), je tvořena členy, kteří jsou jmenováni králem, včetně zástupců podnikatelské sféry, odborníků a zástupců sociálních skupin.

Vláda je vedená premiérem, který je jmenován králem. Vláda má odpovědnost za řízení státních záležitostí a provádění politiky. Soudní systém je nezávislý a zahrnuje civilní, správní a náboženské soudy. Nejvyšší soudní orgán je Nejvyšší soud.

 

Hlavní město: Rabat

Od roku 1956 hlavní město Maroka. Zároveň je jedno z marockých „královských měst“. Je situováno na pobřeží Atlantského oceánu, na levém břehu ústí řeky Bú Regreg. Na protějším pravém břehu leží město Salé, se kterým je spojen několika mosty. Oblast Rabatu, Salé a okolních sídel je po Casablance druhou největší městskou aglomerací v Maroku.

Ve městě je sídlo krále a vlády, katolického biskupství či Ústavu pro arabský jazyk.

Rabat má dlouhou historii, sahající až do římských dob, kdy byl znám jako “Chellah.” Později se stal hlavním městem dynastie Merinidů a později i dynastie Alawitů.

Má tradiční medínu, což je historické centrum města s úzkými uličkami, tržišti a historickými budovami.

 

Rozloha: 446 300 km2

 

Počet obyvatel: 37 050 000 (2022)

Maroko má různorodé etnické a kulturní složení, zahrnující domorodé berberské kmeny, arabskou populaci a menšiny evropského původu.

Arabština a berberština jsou oficiálními jazyky, francouzština má významnou roli v oblasti komunikace a vzdělávání. Má různé náboženské skupiny, přičemž většina obyvatel se hlásí k islámu, konkrétně k sunnitskému islámu.

 

Památky UNESCO: 9

 

  1. Medína ve Fesu (1981) – Opevněné staré město, které je dnes částí Fesu. Dodnes významné kulturní centrum.
  2. Medína v Marrákeši (1985) – Medina, město založené v 11. století. Obsahuje významné středověké architektonické památky.
  3. Ksar Ait Ben Haddou (1987) –  Opevněná obytná sídla z hlíny, která představují tradiční bydlení v pouštních oblastech.
  4. Historické město Meknes (1996) – Město z 11. stolet9, které je příkladem míšení islámských a evropských vlivů.
  5. Archeologická lokalita Volubilis (1997) – Kdysi hlavní město Mauritánie, založené ve 3. století před n. l. Stalo se významnou římskou provincií.
  6. Medína v Tetuánu (1997) – Od 8. století hlavní kontaktní místo mezi Marokem a Andalusií.
  7. Medína v Essaouira (2001) – Opevněné město z konce 18. stol. postavené podle soudobé evropské vojenské architektury.
  8. Portugalské město Mazagan (Al-Džadída) (2004) – Opevněná kolonie na atlantském pobřeží z počátku 16. stol. Jedna z prvních osad, kterou založili Portugalci v západní Africe na trase do Indie.
  9. Rabat (2012) – Moderní metropole a historické město na pobřeží Atlantiku s prvky západní architektury a tradiční islámské.               

 

Národní parky: 14

 

  1. Národní park Al Hoceima
  2. Národní park Dakhla
  3. Národní park Haut Atlas Oriental
  4. Národní park Ifrane
  5. Národní park Iriqui
  6. Národní park Khenifiss
  7. Národní park Khenifra
  8. Národní park Souss-Massa
  9. Národní park Talassemtane
  10. Národní park Tazekka
  11. Národní park Toubkal
  12. Národní park Merdja Zerka
  13. Národní park Aguelmam Azigza
  14. Národní park D’lriqui