TUNISKO

Datum vzniku: 20. března 1956

Stručná historie chronologicky:

Starověk – Území dnešního Tuniska bylo osídleno Féničany a Římany.

7. století – Islám se šířil do této oblasti poté, co Arabové dobyli Tunisko. Vznikl zde islámský emirát.

16. století – Osmanská říše ovládla Tunisko a udělila mu autonomii pod osmanskou suverenitou.

19. století – Francie získala kontrolu nad Tuniskem a začala zde provádět koloniální správu.

20. března 1956 – Tunisko získalo nezávislost na Francii a to pod vedením prvního prezidenta Habiba Bourguiby.

1957 – Bourguiba se stal prezidentem a zahájil proces modernizace země a sekularizace společnosti.

1987 – Zine El Abidine Ben Ali provedl státní převrat a stal se prezidentem. Jeho autoritářský režim trval několik desetiletí.

2010-2011 – Vlna protestů, která začala samo-upálením Mohameda Bouaziziho, přiměla Ben Aliho k odstoupení a zahájení demokratických reforem.

2011 – Tunisko zažilo první svobodné volby, které vedly k vytvoření ústavního shromáždění a nové ústavy.

 

Mezinárodní zkratka: TU

 

Měna: tuniský dinár  (TND)

Tuniský dinár se dělí na menší jednotky nazývané milimy. Měnový kód pro tuniský dinár je TND, a bývá zpravidla značen symbolem “د.ت” nebo zkratkou DT.

 

Internetová doména: .tu

 

Telefonní předvolba: +216

 

Časové pásmo: GMT+1

 

Geografie:

Tunisko se nachází v severozápadní části Afriky a sousedí se dvěma zeměmi: Alžírskem na západě a Libyí na východě. Na severu má pobřeží Středozemního moře.

Země má různorodý reliéf. Na severu se nachází hory Tell Atlas, zatímco střední a jižní část země jsou převážně rovinaté, včetně pouště Sahara, která zaujímá velkou část jihu.

Má přibližně 1 148 kilometrů dlouhé pobřeží Středozemního moře, což ho činí atraktivním turistickým cílem s množstvím pláží a přímořských letovisek.

 

Nejvyšší vrchol: Džabal aš-Šánabí 1 544 m n. m.

Nachází se v pohoří Tell Atlas, které se rozkládá v severovýchodní části země, poblíž hranice s Alžírskem.

 

Podnebí:

Na severu Tuniska při Středozemním moři panuje středomořské klima. Zima je mírná a vlhká, s průměrnými teplotami kolem 10-15°C, zatímco léto je horké a suché, s teplotami přesahujícími 30°C.

V centrální části  se nachází pohoří Tell Atlas, klima zde může být chladnější než na pobřeží. Zimy mohou být studené, s teplotami klesajícími pod bod mrazu, zatímco léta jsou stále teplá, ale méně horká než na pobřeží. Jižní část je součástí Sahary, což znamená, že zde panuje pouštní klima. Léta jsou extrémně horká, s teplotami dosahujícími přes 40°C nebo více. V noci mohou teploty prudce klesat. Srážky jsou minimální a nepravidelné.

Kromě na jihu můžete v Tunisku najít další menší pouštní oblasti, jako je například Velká poušť Matmata. Tyto oblasti mají podobné klima jako Sahara.

 

Fauna a flora:

Kozorožec barbarský žije v pohoří Tell Atlas na severu Tuniska. Šakal zlatý je běžný v tuniských lesích a pouštních oblastech. Barbaryský lev byl kdysi rozšířený po celé severní Africe, ale nyní je téměř vyhynulý. V některých chráněných oblastech Tuniska probíhají pokusy o jeho obnovu. V oázách a říčních údolích žije krokodýl nilský.

Tunisko je domovem mnoha druhů ptáků, včetně dravců, sov a mnoha stěhovavých druhů ptáků, kteří přilétají na svou cestu mezi Evropou a Afrikou.

Je známé svou produkcí olivového oleje. V pouštních oblastech a na jihu rostou různé druhy kaktusů, včetně opuncie.

Makchie je středomořské keřové prostředí charakteristické pro pobřežní oblasti Tuniska. Obsahuje mnoho aromatických bylin a rostlin. V pouštních oblastech najdete rostliny přizpůsobené extrémním podmínkám, jako jsou agáve, akácie a další druhy xerofytních rostlin. Země má několik endemických rostlinných druhů, což jsou druhy, které se vyskytují pouze v této oblasti, jako je například tuniský čemeřicovník.

 

Zemědělství:

Zemědělství zahrnuje pěstování různých plodin, jako jsou olivovníky, pšenice, ječmen, kukuřice, datle, fíky, hrozny, citrusové plody. Také se zde chová dobytek, zejména ovce a kozy.

Olivovníky jsou zásadní pro tuniskou zemědělskou produkci. Země je jedním z hlavních světových výrobců olivového oleje.

V pouštních oblastech se používají moderní zemědělské metody, včetně zavlažovacích systémů, které umožňují pěstování plodin jako jsou dýně, cukrová třtina a rajčata.

 

Těžba surovin:

Tunisko je jedním z hlavních světových výrobců fosfátů. Fosfáty se těží z ložisek v různých částech země, a jsou důležité pro výrobu hnojiv a dalších chemických produktů.

V solných pánvích a slaných jezerech se těží sůl. Země má omezené zásoby ropy a zemního plynu, a to zejména v moři u svého pobřeží.

Bohaté zásoby různých druhů kamene, včetně mramoru, vápence a pískovce. Těžba kamene je využívána pro stavebnictví a výrobu soch a ozdobných předmětů.

V některých oblastech země se těží olovo, cín a zinek, které jsou používány v různých průmyslových procesech.

 

Průmysl:

Tunisko má rozsáhlý textilní a oděvní průmysl, který zahrnuje výrobu oblečení, obuvi a textilních výrobků. Odvětví přispívá k tvorbě pracovních míst.

Potravinářský průmysl zahrnuje výrobu potravinových produktů, jako jsou oleje, mléčné výrobky, cukrovinky a vína. Několik mezinárodních automobilových společností má v Tunisku výrobní závody. Stavebnictví a stavební průmysl jsou významné, zejména v souvislosti s rozvojem infrastruktury, turistickými rezorty a nemovitostmi.

 

Služby a další oblasti ekonomiky: doprava, cestovní ruch

 

Přírodní a historické zajímavosti: El-Džem, Kartágo, Súsy, Tunis, Dougga, Kajruván, ostrov Džerba, pláže, národní park Ichkeul

Tunisko má bohatou historii a mnoho historických památek, včetně antických římských ruin, kartágských archeologických nalezišť a středověkých městských opevnění. Památky jako Kartágo, El Djem Amphitheatre a město Kairouan jsou populární mezi turisty.

Pobřežní oblasti, jako jsou Hammamet, Sousse, Monastir a ostrov Djerba, jsou známé svými krásnými plážemi a luxusními letovisky. Má také pouštní krajinu včetně pouště Sahara, která láká dobrodruhy a turisty. Mnoho z nich se vydává na pouštní výpravy, aby prozkoumalo pouštní duny a oázy.

Pro milovníky dobrodružství a aktivního odpočinku je zde nabídka různých aktivit, jako je potápění, windsurfing, jízda na koni a golf. Turisté mohou také zažít tradiční tuniskou kulturu a kuchyni. Tunisko je známé svým tradičním trhem v městě Sidi Bou Said, kde můžete nakupovat místní suvenýry a ochutnat tradiční jídla.

 

Waterparky:

 

Státní zřízení: republika

V čele státu stojí prezident, který je volen v pravidelných prezidentských volbách. Má významnou roli ve státním vedení a je vrchním velitelem ozbrojených sil.

Legislativní pravomoc má dvoukomorový parlament, který se skládá z Poslaneckého sněmu (Dolní sněm) a Senátu (Horní sněm). Poslanecký sněm je volen přímými volbami a má významný vliv na tvorbu zákonů a politických rozhodnutí.

V roce 2011 prošla země politickou revolucí během tzv. Arabského jara, která vedla ke svržení dlouholetého prezidenta Zine El Abidine Ben Aliho a k demokratickým reformám. Od té doby bylo několik demokratických voleb, což posílilo proces demokratizace a umožnilo různým politickým stranám účast na politickém poli.

 

Hlavní město: Tunis

Nachází se na severovýchodním pobřeží Tuniska, poblíž Středozemního moře. Město Tunis je kulturním, ekonomickým a politickým centrem země.

Město má dlouhou historii sahající až do antického období, kdy byl založen Féničany. Během historie bylo město ovládáno různými říšemi, včetně Římské, Vandaly, Byzantské a muslimskými dynastiemi.

 

Rozloha: 163 610 km2

 

Počet obyvatel: 12 000 000 (2022)

Tunisko má relativně homogenní etnické složení, přičemž většina obyvatel jsou Arabové a Berbeři.

Arabština je zde oficiálním jazykem, ale mnoho obyvatel mluví také berberskými dialekty. Francouzština je rozšířená, zejména ve vzdělávání a obchodu. Islám je převažujícím náboženstvím, a to především sunnitský směr. Malá menšina může být křesťanského vyznání nebo následovníky jiných náboženských tradic.

 

Památky UNESCO:  9

 

  1. Amfiteátr v El-Džemu (1979) – Největší římský amfiteátr na území afrického kontinentu.
  2. Kartágo (1979) – Vykopávky fénického města, které nechali vypálit Římané.
  3. Dougga (1997) – Ruiny antického města na obrovské ploše.
  4. Národní park Ichkeul (1980) – Národní park se stejnojmenným jezerem a mnoha mokřady je domovem mnoha živočichů.
  5. Kajruván (1988) – Čtvrté nejposvátnější místo islámu a centrum vzdělanosti tohoto náboženství.
  6. Medína v Súse (1988) – Arabské historické město v Sousse s horskou pevností.
  7. Medína v Tunisu (1979) – Arabské středověké město, které patří k nejzachovalejším na světě.
  8. Punské město Kerkouane a jeho nekropole (1985) – Archeologické vykopávky jednoho z nejvýznamnějších kartaginských měst.
  9. Djerba: Svědectví o vzoru osídlení na ostrovním území (2023) – Ostrov svědčí o vzoru osídlení, který se vyvíjel kolem 9. století v polosuchém prostředí s nedostatkem vody.               

 

Národní parky: 17

 

  1. Národní park Bou-Hedma
  2. Národní park Boukornine
  3. Národní park Chambi
  4. Národní park Dghoumes
  5. Národní park El Feidja
  6. Národní park Ichkeul
  7. Národní park Jebel Chitana-Cap Négro
  8. Národní park Jebel Mghilla
  9. Národní park Jebel Orbata
  10. Národní park Jebel Serj
  11. Národní park Jebel Zaghdoud
  12. Národní park Jebel Zaghouan
  13. Národní park Jebil
  14. Národní park Oued Zeen
  15. Národní park Sanghr Jabbess
  16. Národní park Sidi Toui
  17. Národní park Zembra